Protože se mi nehodilo utíkat v pátek z práce už po obědě, dorazil jsem na Coniáš, až když byl program dávno v plném proudu. A protože jsem si nedávno pořídil krásnou novou hračku, hlavně jsem se rozhlížel, jak to tam vypadá skrz hledáček fotoaparátu.
Nad regály knih ve smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze se vznáší doupě SF.
V něm Vlado Ríša a Jiří W. Procházka seznamují hosty Coniáše s tím, jak se píše JFK. Hosté poslouchají, Míla Linc organizuje a JWP mocně gestikuluje.
Pořadatel nezapomněl rozšířit sbírku podpisů
na stěně knihovny.
Františka Vrbenská je vždy všude vítána a všude potkává přátele.
Přítomní se s ní dobře baví
a napjatě poslouchají -- zvlášť když je řeč o strašidlech --,
lidí v sále přibývá
a možná přijde i prezident.
Františka je zkrátka slunce fandomu.
Míla Linc se v rozhovoru s Drakem usmívá a má proč.
Michael Bronec měl původně o překládání Amberu mluvit společně s Honzou Kantůrkem, ale Honzova nemoc nakonec způsobila, že Michael na povídání o tom, jak Roger Zelezny píše, jak se jeho styl překládá, proč jsou na to někdy i dva málo, jak se jim spolupracuje a kde a jak hledají další pomoc, zůstal sám.
Paparazzi vlezou všude a strašně rychle se množí.
Michael střídavě povídá
a čte.
Když se knihovna pod námi rozzářila darem od přítele Edisona,
zahájil Michael prodej čerstvě vydané Paže Oberonovy,
a upsal se knihovně.
Páteční program byl u konce.
V sobotu jsem dorazil na místo conání, Mariánské náměstí, včas, v pravé poledne, ale ani tentokrát jsem nebyl svědkem celého programu, protože se odehrával na několika místech zároveň. Dokonce jsem vůbec nenavštívil nejen turnaj v Medžiku ve studovně, ale ani výtvarnou dílnu v Galerii pro mládež.
Po sobotním obědě se Coniáš rozbíhal jen zvolna.
Malý sál se rozhodl předvést, jak je velký a co je horror vakui.
Míla Linc se však prázdnoty nebojí. Hrdě představuje svou domovskou smíchovskou pobočku knihovny a její SF program a s vervou počítá, kolik knih si ten, kdo investuje do čtenářského průkazu, může přečíst za cenu jediného rohlíku.
Sál se během jeho přednášky sice úplně nezaplnil, ale počet přítomných přeci jen vzrostl několika násobně.
V předsálí se zatím kromě vstupenek prodávají i knihy
a nejen ony.
Tomáš Hibi Matějíček rozebírá strach a hrůzu v komiksu
a hostů opět přibývá.
Leonard Medek nejdřív nakupuje,
a pak barvitě líčí hrůzy a krutosti pravých necenzurovaných pohádek.
Přicházejí další a další zájemci o přednášku i o autogram.
Po střídání stráží
přináší Leonid Křížek zprávy o strachu a odvaze vojáků.
Přichází Jana Šouflová
a v živě zalidněném předsálí,
kde Leonid Křížek projeví uznání pro těžký život paparazzi a ochotně zapózuje pro snímek v lepším osvětlení,
se Vladimír Šlechta připravuje na přednášku o Krvavém pohraničí.
Klubovna, menší a útulnější než Malý sál, se při přednášce Petry Neomillnerové o upírech příjemně zaplnila.
Jana Šouflová si sem nese harfu
a digitální obrázky, k jejichž promítání ovšem musí půvabná technička přesvědčovat počítač poněkud důrazněji.
Teprve pak může následovat přednáška o míchání a úpravě barev se zvláštním zřetelem k jejich použití pro ilustrace hororů.
Přednáška přechází v malý harfový koncert
a krátké povídání o harfách s praktickým cvičením pro zájemce.
Ivana Kuglerová má vyhraněný názor na paparazzi
a přednášku o tom, jak a proč strach
ne vždy odpovídá míře nebezpečí,
a co s tím či jak to využít, případně zneužít.
Návštěvníci zaujatě poslouchají, a pak diskutují, namnoze o praktických problémech,
ještě když se posluchači koncertu v Malém sále vyrojili do předsálí
a kapela Peregrin opouští sál.
Přichází Martin Šust,
aby vyprávěl, jak se stal editorem antologií zahraniční SF a redaktorem SF časopisů
a zodpověděl dotazy publika.
Martin Šust předává štafetu slavnostnímu večeru,
všichni přítomní se scházejí do Malého sálu
a za jejich zády se pro závěrečné vystoupení rozcvičuje skupina bojovníků.
Přítomní vítězové soutěží přebírají ceny,
výherci jiných cen jsou losováni,
a já už abych šel.
Myslím, že po mém odchodu už program trval jen krátce, ale kdo si jen prohlíží mé fotky a osobně tam nebyl, stejně přišel o hodně.