Co se chystalo na Střeleckém ostrově od dvou hodin, ale nebyl typický pohřeb.
Vzpomínky na Jakuba Poláka se zúčastnil velký počet policistů. Jak zmínil jeden z řečníků, Jakub Polák by tak hojnou účast policie jistě ocenil.
Cvičící samba band byl slyšet až k Sovovým mlýnům na Kampě.
Po asi čtvrt hodině hraní se samba band připojil k hlavnímu shromáždění a odložil nástroje.
Shromáždění dlouho vypadalo až extrémně anarchisticky: žádný pevný program, prostě přijde, kdo chce, pozdraví se, s kým chce, a ve společnosti, v jaké chce, si připomene památku Jakuba Poláka, jak chce.
Pravda pro něj znamenala důslednost Jestli něco nesnášel byly to pózy
zaujetí stanovisek ze kterých nic neplynulo Uměl odlišit důležité od nedůležitého například celkem kašlal na svůj zevnějšek Uměl mluvits intelektuály jako rovný s rovným ba s jistým plebejským pohrdáním člověka který si osvojil nástroje elity a přitom zůstal dole Stejně tak dovedl mluvit i s posledním alkopunkerem nebo sociálně vyloučeným Neangažovanost považoval za zradu vzdělanců neodhodlanost za zradu aktivistů a anarchistů Uznával pravdy ne jejich totemová zvířata Kolikrát jsme si říkali že nemá úctu k realitě a k lidem Dneska když o něm přemýšlím mám pocit že k realitě přistupoval jako ke své vášni stavitelství Pravda mu nebyla tím co teď je ale tím co by mohla být Co se dá postavit K čemu se lze dobrat odhodláním a bojemKdyž jsme byli nadšení pro vzbouřený Chiapas a revolty v třetím světě také ho to zajímalo Pak ale hned dodal Ten Chiapas máte tady jsou to Romové Jděte do prdele s revoluční romantikou když pro vás začíná až za vašimi humny
Když umřel vyšlo pár historek Několik novinářů pochvalně zamručelo že se zasloužil o stát Petr Uhl vysvětlil světu že byl vlastně marxista a že se za anarchistu jenom považoval Asi by se rozchechtal kdyby viděl jak se nad jeho mrtvolou zase vede debata nálepek která mu byla vždycky k smíchu Uznával pravdy ne jejich totemová zvířata Do které čeledi ho teď po smrti strčit kam si ho zaškatulkovat kdo na něj má nárok? A víte já bych řek že marxistům dokázal být marxistou anarchistům anarchistou skvoterům skvoterem cikánům byl cikán V těch podstatných věcech vždy důslednější než oni sami a zároveň obcházející diskurzivní policii jakéhokoli ismu která by nárokovala bezvýhradnou pravověrnost...
Ty které měl rád posílal do prdele S těmi které miloval se neustále hádal Nedalo se s ním vydržet Nedalo se s ním vydržet Smál se lidem a kdo ho chtěl mít rád musel se smát jemu Teď se ale bojím jestli se za tím smíchem něco neztratilo Protože Dokázal šáhnout až do mordy Být nepřesný (jak tím nás inťoše dráždil) Být nefér Být sprostý Být podpásový A stejně měl většinou pravdu Pravda pro něj znamenala důslednost Nebyla tím co teď je ale tím co se dá postavit Uznával pravdy ne jejich totemová zvířata Dokázal mluvit i s posledním vyděděným
Po hodině neorganizovaného vzpomínání vybalila nástroje romská kapela a několika písněmi shromáždila účastníky antipohřbu kolem sebe.
Když byla pozornost většiny shromážděných soustředěna na jedno místo, mohly začít projevy. Nepořídil jsem jejich záznam, ale natáčelo je hned několik dokumentaristů, včetně policistů a profesionálního filmového štábu Víta Janečka.
Obsah projevů převážně opakoval a rozvíjel obsah textu „Za Jakubem‟, jejich smysl byl především v tom, že ty věci říkali lidé, kteří se s Polákem osobně znali a mluvili z bezprostřední zkušenosti.
S Jakubem Polákem nebylo možné se nehádat.
Jakub Polák se nebál nastavit tvář.
Řečník, který vzpomínal na své první setkání s Jakubem Polákem, jak Polák se svým neupraveným zevnějškem vtrhl v Písku do kostela, aby tam sháněl pomocníky pro stíhání vrahů Tibora Danihela, končil svou vzpomínku na člověka, který se mu stal přítelem i učitelem, téměř druhým otcem, se zjevným pohnutím v hlase. Nepřišli jsme však na Střelecký ostrov pro Jakuba Poláka truchlit, ale připomenout si a přijmout jeho odkaz.
Největší prostor dostal poslední ze zápasů, v nichž Jakub Polák bojoval, případ ostravského Přednádraží.
Dopis z Přednádraží ukázal, o jak těžký boj jde. Jedna z tamních obyvatelek, která byla v zápase o zachování bytů velmi aktivní, dnes píše, že v záchranu bytu už nedoufá, jen se zoufale snaží, aby jí úřady po bytu nesebraly i děti. Jeho četba nicméně nekončila rezignací „Vše ztraceno,‟ ale výzvou „Boj pokračuje.‟
Program na ostrově uzavřela blízká osobní vzpomínka na Jakuba Poláka a několik dalších písní.
Řazení do průvodu probíhalo pozvolna, anarchisticky.
Průvod vedl početný kontingent policie, za ním čelo neslo velké heslo „Boj pokračuje / o mariben džal durender,‟ a menší plakát s karikaturou zmlácené tváře Jakuba Poláka a heslem „Zastřelte mě, náčelníku! / Savore žandare hyne melale bale.‟ Za čelem hrál do pochodu samba band, u megafonu se několik lidí střídalo v provolávání hesel, k němuž se dav zhusta připojil.
Prošli jsme přes most k Národnímu divadlu, z Národní třídy do Spálené ulice a dále na Karlovo náměstí, odtamtud Ječnou vzhůru k náměstí I. P. Pavlova.
Při průchodu Ječnou se z oken jednoho z domů rozvinuly transparenty „Děkujeme, Poláku, nezapomeneme,‟ a „Díky za všechno / Boj nekončí.‟ Průvod na chvíli zastavil a provolával slávu pod slavnostně vyzdobeným domem.
Pokračovali jsme k Náměstí míru, se zastávkou na provolávání hanby u prezidentského kandidátního stánku Vladimíra Franze.
Z náměstí Míru se průvod pustil Francouzskou ulicí dolů do Vršovic ke Krymské.
Na vstupu do Krymské, která už by byla pro průvod příliš těsná, byl pochod Prahou ukončen závěrečnou osobní vzpomínkou na Jakuba Poláka a rozpuštěn s tím, že uctění jeho památky bude pokračovat v Café v lese.
Většina účastníků zamířila tam, já už na spoj domů.
Vystavené fotografie
(díla)
nafotil, není-li uvedeno jinak,
Honza Macháček.
Jejich šíření a použití podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .
Šíření a použití
děl
jiných autorů upravují licence dle jejich volby, o podmínkách je nutno se domluvit s jednotlivými autory.